Lade Inhalt...

Fritz Rittner, "Die werdende juristische Person". Teorie právnické osoby mimo hlavní názorový proud

Studienarbeit 2008 9 Seiten

Jura - Rechtsphilosophie, Rechtssoziologie, Rechtsgeschichte

Leseprobe

Obsah

I. Úvod

II. Obecněprávní učení
1. Teorie fikce
2. Teorie negace
3. Právnická osoba jako komplex právních vztahů

III. Obecná teorie spolku
1. Základy položené Ottou von Gierke
2. Haff
3. Další autoři rozvíjející teorii spolku
a) Wieland
b) Schreiber
c) Klausing
4. Kritika teorií Wielanda, Schreibera a Klausinga
a) Slabina posloupností
b) Otázka právnické osoby
c) Problém nadace

IV. Moderní teorie osoby vprávu
1. Marck
2. Další autoři
a) Hussler
b) Larenz, Binder
c) Schönfeld
d) Fischer, Rosenstock

V. Závěr

I. Úvod

Rittner se vknize Nastávající právnická osoba zabývá problematikou osoby vprávu (Rechtsperson), právnické osoby (juristische Person) a podniku. Definuje v ní osobu vprávu jako centrální pojem moderního právního systému a nastíní její historický vývoj. Dále představuje teorie právnické osoby. Nejprve Rittner uvádí názory Carla Friedricha von Savigny a Otty von Gierke. Poté objasňuje vliteratuře panující učení o účelové personifikaci vytvořené Hansem Carlem Nipperdeyem a Ludwigem Enneccerem, které záhy podrobuje kritice. Rittner a dále detailně rozebírá teorie právnické osoby ležící mimo hlavní názorový proud. Tyto teorie právnické osoby mimo hlavní názorový proud jsou tématem tohoto článku.

II. Obecněprávní učení

Rittner vúvodu tvrdí, že panující teorii právnické osoby chybí systematičnost a využití vprávní praxi. Proto vznikla snaha vytvořit novou teorii právnické osoby tím, že by se použily některé myšlenky panující teorie jako východiska pro teorii novou.[1]

Rittner poznamenává, že teorie fikce (Fiktionsteorie) i teorie negace (Negationsteorie) byly ve chvíli své publikace „anarchonismy“, protože své základy mají vjiž dříve překonaném učení, které jen oprašují.[2] Nové myšlenky přináší až teorie Hanse J. Wolfa, která považuje právnickou osobu za komplex právních vztahů (Komplex von Rechtsbeziehungen).

1. Teorie fikce

První právní teoretik, jehož názory se Rittner zabývá, je Martin Wolff. Martin Wolff zastává teorii fikce, na níž především oceňuje její nenáročnost. Tato teorie se nezabývá podstatou právnických osob, ale zaměřuje se na to, že jsou všechny nadány právní subjektivitou jako osoby fyzické. Hlavní klad teorie fikce vidí Wolff vjejí „elasticitě ve smyslu, že připouští relativní právní subjektivitu jako německé právo u veřejné obchodní společnosti a komanditní společnosti a že umožňuje zamítnout některé nežádoucí důsledky právní subjektivity“.[3]

Na Martina Wolffa navázal Sierick, který se snažil utřídit Martinem Wolfem zpracované případy. Tuto teorii kritizuje Rittner pro její instrumentalizaci charakteru právnické osoby. Dále této teorii podle něj schází precizní vypracování zákonných účelů právnické osoby.

2. Teorie negace

Vedle teorie fikce byla znovuobjevena i teorie negace, kterou zastává Rhode. Rhode vychází ztoho, že „ pojmy způsobilosti kprávům a povinnostem obsažené v § 1 a § 21 BGB mají každý jiný obsah“.[4] Rhode právnickou osobu odmítá, redukuje ji na účelové společenství majetku (Zweckvermögensgemeinschaft) a celý problém právnické osoby považuje jen za problém subjektivního majetkového práva.

Rittner vyčítá teorii negace její jednostrannost, protože vidí právnickou osobu, dokonce i stát, právě jen jako účelové uskupení majetku. Dále Rittner poukazuje na zásadní slabinu teorie negace, která spočívá vtom, že tato teorie nedokáže vysvětlit pro její argumentaci stěžejní rozdíl mezi účelovým společenstvím majetku a majetkem vázaným na jiná právní společenství.

3. Právnická osoba jako komplex právních vztahů

Rittner vyslovuje názor, že Hans J. Wolff svými myšlenkami přináší pro teorií právnické osoby stejně radikální názory, jako Kelsen přinesl pro právní vědu. Přestože Hans J.Wolff Kelsenovy názory na právnickou osobu zčásti odmítá, jsou jejich východiska podobná. Zatímco Kelsen považuje právnickou osobu za zosobnění pravidel odpovědnosti (Personifizierung der Zuscheribungsregeln), Hans J. Wolff mluví o „ komplexu právních vztahů“.[5] Dále mají tito dva právní teoretici společný i právně teoretický základ, který spočívá vpozdním neukantismu Marburgské školy.

H. J. Wolff vidí ve své konstrukci právnické osoby „ od všeho historického a právního balastu osvobozený instrument, pomocí kterého mohou být analyzovány právní normy, ale nemohou být uskutečňovány právní obsahy“.[6]

Přínosným poznatkem této teorie podle Rittnera je, že za právnickou osobu vždy jednají lidé, buď jako statutární orgán (Organwalter), nebo jako členové korporace (Mitglieder der Körperschaft). Jejich odpovědnost za jednáni propůjčuje potom právnické osobě právní subjektivitu. Rittner si však myslí, že ani tato teorie nemůže být základem pro další právní dogmatické zkoumání, protože nezodpovídá stěžejní otázku, proč existuje právnická osoba a osoba vprávu .

III. Obecná teorie spolku

Principielně jinou cestou se vydali následující autoři, kteří seprávnickou osobu snaží vysvětlit pomocí teorie spolku (Verbandslehre). Pojem spolku nepovažují jen za sociologickou kategorii, ale právně ho zkoumají vcelé jeho různorodosti.

1. Základy položené Ottou von Gierke

Základ teorie spolku tvoří učení Otty von Gierke. Gierke však podle Rittnera nedal odpověď na stěžejní otázku pojmového vztahu mezi právnickou osobou a společenstvím bez právní subjektivity. Dále dle Rittnera nerozlišuje Gierke dostatečně sociologickou a právní stranu věci.

Na jedné straně sice Gierke volá po jasném pojmovém definování společenství vprávu bez právní subjektivity (Rechtsgemeinschaft) akorporace (Körperschaft), které jsou si navenek velmi podobné. Na straně druhé považuje však „spojení vhodných osob za jednotku se způsobilostí kprávům a povinnostem a způsobilostí k právním úkonům (rechts- und handlungsfähige Kollektiveinheit)“. [7]

2. Haff

Haff navázal ve své teorii na monistickou linii učení Otty von Gierke. Východiskem pro formulaci jeho myšlenek byla otázka podstaty spolku zhlediska psychologického fenoménu (völkerpsychologische Erscheinung). Pro Haffa ztoho vyplývá, že „všechny spolky jsou nadané reálností (Realität) a právní mocí (Rechtswirksamkeit)“.[8] Jestliže takovému spolku právní řád propůjčí právní subjektivitu, potom sdružení získá novou kvalitu a s tím i vlastní právní postavení.

Přestože se podle Rittnera jedná spíše o sociologickou než o právní teorii, nelze přehlédnout její přínos. Vrozporu spřevládajícím názorem nepovažuje Haff právní subjektivitu spolku za technickou a instrumentální vlastnost, ale zdůrazňuje souvislost sreálností sdružení. Rittner mu však vyčítá, že kvůli jeho psychologickým východiskům neosvětluje dostatečně právní problematiku těchto souvislostí.

3. Další autoři rozvíjející teorii spolku

a) Wieland

Wieland se hlásí na rozdíl od Haffa kdualistickému pojetí učení Otty von Gierke. Wieland postavil svou teorii na pojmu obchodní společnosti (Handelsgesellschaft). Jeho cílem je najít pro všechny lidské sdružení nějaké homogenní medium, díky kterému rozeznáme jejich společné znaky. „Tuto úlohu může splnit jen pojem obchodní společnosti definovaný, vjeho nejširším významu, jako na základě zákona nebo dohody založený právní vztah stran.“[9] Wieland vytváří nepřerušenou posloupnost společenských útvarů sahající od občanské společností po stát, kdy všechny její články považuje za obměny jediné základní formy, kterou je obchodní společnost. Otázka právnické osoby je omezená jen na posouzení, jak je s těmito společnostmi navenek právně zacházeno.

b) Schreiber

Schreiber rozvíjí dále Wielandovu teorii jinou metodou. Zatímco Wieland zakládá svou teorii na kategorizaci pojmů, Schreiber zkoumá základní elementy různých sdružení (Vereinigung) německého práva. Při této analýze došel Schreiber kzjištění, že rozdílnosti nikdy neovlivňují právní subjektivitu, ale zrcadlí jen různou organizační strukturu.

c) Klausing

Klausing stejně jako Haff navazuje na monistickou linii učení Otty von Gierke. Klausing se shoduje sGierkem, že „ ve všech společenstvích je vmenší či vetší míře obsažen spolek“.[10] Typickou vlastností spolku je ustanovení vnitřních vztahů na základě demokratického hlasování. Pod nadřazený pojem organizovaného sdružení osob zahrnuje i společné jmění manželů. Nejlepší možnost klasifikace institutů platného práva vidí Klausing vrozlišování společnosti vprávu a právnické osoby vohledu na jejich právní kompetence (Rechtzuständigkeit).

[...]


[1] Rittner, F.: Die werdende juristische Person, Tübingen, J.C.B.Mohr (Paul Siebeck) 1973, str. 197

[2] Rittner, F.:op.cit. str. 199

[3] Wolf, M.: On the Nature of Legal Person, In: The Law Quaterly Rewiew 54, 1938, str. 494, cit. podle Rittner F.: op. cit, str. 197

[4] Rhode: Juristische Person und Treuhand , 1932, str.163, cit. podle Rittner F.: op. cit, str. 198

[5] Wolff, H.J.: Organschaft und juristische Person, Bd. 1, Juristische Person und Staatsperson, str. 229, cit. podle Rittner F.: op. cit, str. 199

[6] Rittner F.: op. cit, str. 200

[7] Gierke, O.v.: Genossenschaftstheorie, str. 437, 453, 492, cit. podle Rittner F.: op. cit, str. 201

[8] Haff: Institutionen der Persönlichkeitslehre und des Körperschaftsrecht, 1918, str. 112, cit. podle Rittner F.: op. cit, str. 202

[9] Wieland: Handelsrecht Bd.1 str. 431, cit. podle Rittner F.: op. cit, str. 203

[10] Rittner F.: op. cit, str. 204

Details

Seiten
9
Jahr
2008
ISBN (eBook)
9783668438545
ISBN (Buch)
9783668438552
Dateigröße
824 KB
Sprache
Tschechisch
Katalognummer
v358300
Institution / Hochschule
Univerzita Karlova v Praze – Právnická fakulta
Note
1
Schlagworte
Fritz Rittner Teorie der juristischen Person Mindermeinung

Autor

Teilen

Zurück

Titel: Fritz Rittner, "Die werdende juristische Person". Teorie právnické osoby mimo hlavní názorový proud